Bucharest International Marathon



XVI. ročník Běhu na Praděd 2011

V sobotu jsme se za téměř aprílového počasí vydali zdolat nejvyšší vrchol Moravy - Praděd. Startovalo se z parkoviště Hvězda, trasa o délce 9,6 km vedla po asfaltové cestě přes Ovčárnu až k vysílači na vrcholu. Na startu se sešlo celkem 156 běžkyň a běžců, mezi nimi i spousta známých tváří z LysaCupu. Že se zima a s ní LysaCup nezadržitelně blíží, připomínala kromě letáčku s propozicemi, i teplota. Dole na parkovišti bylo hezkých 5 stupňů, na vrcholu kolem nuly. Opět tak došlo na oblíbenou větu….“Co na sebe ?“. Někteří volili čepici a rukavice, jiní trenýrky a tričko.
Za VZS jsme nastoupili v sestavě Stoša, Jarek a já, jako doprovod nám kryla záda Majda. Za mírného deště jsme vyrazili vstříc 660 výškovým metrům. Kousek pod Ovčárnou se déšť postupně změnil ve sněžení a „trenýrkářů“ mi začalo být trošičku líto. Kilometr před cílem se přidal silný vítr, a kdybych neměl dost problému sám se sebou, asi bych nad jejich údělem zaplakal. Po doběhu jsem Jarkovi do kamery podrobně vylíčil, jak se mi běželo ( viz.video ), občerstvili jsme se vizovickým ionťákem a utíkali dolů.
Podle očekávání byl z nás nejlepší Stoša ( nejen ve zpěvu ) 54:01, Jarek 55:07 a Ruda 57:38.
Celkové výsledky i fotogalerie jsou na stránkách http://www.iscarex.cz/sport

autor: Ruda




MMM tj. Medzinárodný Maraton Mieru KOŠICE

je to sice s odstupem, ale teprve teď jsem schopen psát o maratonu, aniž by se mi při tom uzlovaly nohy. A taky to byla trochu válka nervů, kdo udělá zápis. Prohrál jsem.

Do Košic jsme vyrazili v sestavě Berďa, Stoša, Jarek, já a jako morální podpora Soňa. Košice nás uchvátily. Košické náměstí je úžasné. Krásné stavby, zajímavá fontána, zvonkohra a ...spousta lidí. Žilo to tam dlouho do noci. Možná to bylo ale tím, že košičani si celý večer dělali z ostatních srandu tvrzením, že na různých místech náměstí provozují moderní umění. Musím říct, že většina lidí na tuto srandu přistoupila a toto „umění“ jim „baštili“.

A závod? Pověst nelhala. Všem se nám to líbilo. Běh z kategorie „velkých“, řekl bych, že srovnatelný s Prahou. Měl nádhernou atmosféru. Místní fandili a bylo znát, že na tento nejstarší evropský maraton jsou pyšní. Za náročné počasí rozhodně nemohli. Foukal poměrně silný vítr a bylo velké horko. Pro mě to byl nejteplejší maraton. (Je zajímavé, jak často jsme letos žehrali na velké teplo při závodě). No „vyšťavili“ jsme se všichni. Kluci si všichni zaběhli osobáky a já jsem zaostal za svým pražským maximem o 9 sekund. Takže spokojenost veliká. Fotky a video doufám dodá Jarek a Berďa.

Dluh splněn. Těším se na článek o maratonské Bukurešti.

Martin

Martin…3:30:41

Stoša…..3:30:49

Berďa….3:46:47

Jarek…...3:49:10

88. Medzinárodný maratón mieru, Košice, 2. října 2011

V sobotu 1. října odjeli někteří členové našeho oddílu na další ze zahraničních maratonů. Plánovaný odjezd rychlíku z Ostravy-Svinova stihli překvapivě všichni účastníci výpravy - Martin Keňan Kotek, Honza Stoša, Kameraman Jarek, já (Berďa) i naše nebežecká podpora má ségra Soňa. Cesta byla bezproblémová a odpoledne jsme se už registrovali v maratonském Expu.

Zde nás lehce překvapil obrovský černý igelitový pytel, který obsahoval závodnický batoh. Rychle jsme jeho pravý účel našli. Organizátoři se zřejmě obávali obětí z řad běžců, které mohlo způsobit očekávané teplé počasí, proto našli optimální řešení a běžcům na trať připravili pytel na ostatky, do kterého by si kolabující závodník v posledním tažení mohl vlézt a tak zrychlit čištění tratě po závodě. V šatně jsme pak bohužel zjistili, že tento objemný pytel je určen pro věci na převlečení. Ale klidně by se do něj vešlo i kompletní Jiráskovo dílo, pokud by si ho chtěl někdo po závodě přečíst a neměl, kam uložit. Odpadlé běžce sbírali pořadatelé a sanitky již během maratónu a pytle tak nebyly třeba.

Co napsat k reprezentantům našeho oddílu? Já jsem si do Košic přijel hlavně vychutnat svůj desátý maraton a pak také vylepšit svůj osobní rekord a také jsem si Košice naplno vychutnával - v hospodách i na výstavách. Ostatní chlapci z VZS svým soustředěním zatím působili tak, že jsem se domníval, že budou útočit na čas 2:30 a chtějí se dostat mezi Top Ten v kategorii Muži středního věku. Koudy, chyběl jsi mi!

A co napsat k samotnému závodu? 1. V neděli bylo fakt neskutečné vedro, ale fakt obrovské. 2. Atmosféra, kterou v závodě udělali Košičani byla naprosto úžasná. Dobíhat na totálně napráskaném náměstí, kde vám všichni fandí, buší, křičí, ... je prostě nepopsatelné! 3. V závodě běželo neuvěřitelné množství krásných holek. 4. Trať v Košicích je nádherná. 5. Udělali jsme si všichni až na Martina osobáky - Martin 3:30:41, Stoša 3:30:49, Berďa 3:46:47 a Jarek 3:49:10.

V závodě má ségra natočila i plno obrazového materiálu. Snad ho Jarek brzy zpracuje a podělí se o něj s námi. :-) Kromě toho Soňa i něco nafotila. Výběr je zde.