Jesenický maraton – pro houbaře půlmaraton



Tož děcka, je týden PO a tu nevisí žádná reportáž?!

Jesenický půlmaraton se vepsal do mých oblíbených závodů. Poprvé jsem ho zkusila před dvěma lety a moc se mi líbil, takže jsem v zimě vyčkávala na spuštění registrace a mohla se těšit.

Na rozdíl od roku 2014 má tentokrát naše partička docela slušné zastoupení. Vyjíždíme s Djangem brzy ráno z Ostravy, bereme Davida Riga z Rungo a Stoša se připojuje na kruháči v Opavě. Cesta je dlouhá, plná serpentýn. Před Bruntálem dojíždíme auto s logem běžce a podle uší a vysoké postavy poznáváme Bobika, který jede s Ulčou a Robertem. Na startu se scházejí ostatní – Berďa se svým gangem (Petra a Deni), Ruda, Markéta Veličková a Majda nás má čekat na Ovčárně. Potkali jsme se i se Zuzkou a Džemelem. Jen prezident Koudy nám zase chyběl! Cesta v autobuse je veselá, některým je špatně, někteří dospávají a samozřejmě probírají taktiku.

Na Červehohorském sedle si vyzvedáváme čísla a čekáme na start. V 11 hodin bez velké slávy startujeme. Já jsem to tentokrát nijak neprožívala a neměla jsem žádné ambice. Od Olomouckého půlmaratnu jsem moc netrénovala, prázdninový režim všechny plány narušil. Na hory jsem se nedostala vůbec a musela jsem si tak vystačit jen se svými vřesinskými, lehce zvlněnými okruhy. Běželo se mi dobře, do kopce jsem rychle šla, po rovinkách běžela a z kopce taky. Pořád jsme se drželi ve skupině s Markétou a Djangem. Na Ovčárně na nás čekala Majda. Cítila jsem, že bych mohla půlmaroton zvládnout pod 3 hodiny a tak mě to nabudilo, že jsem se odtrhla a těšila se, jak mi druhá půlka rychle uteče. Seběh ze Ztracených kamenů byl pro mě nejhorším úsekem, jelikož neumím běhat z kopce a jak říkal jeden postarší a jistě zkušený pán na těch kamenech „takové závody se vyhrávají během z kopce“ (na druhou stranu naše Beatka zas říká „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“… tak jsem ji to přece naučila :-)). 

Konečně slyším hlasy a hudbu v cíli, míjím vyhlížející rodinné příslušníky běžců. Cíl předem mnou, ale Django za mnou! Trochu jsem znejistěla a nervózně ho vyhlížela. Snad se mu nic nestalo. Takže já, já jsem jako poprvé porazila svého muže?! Měla jsem radost, ale zároveň jsem se o něho bála. Můj cílový čas byl nakonec 2:53:31 a velká spokojenost, protože jsem si vylepšila čas z roku 2014 o celých 10 minut! Na naše týmové jedničky samozřejmě nemám, ale každý máme hranice někde jinde, že Orlíku :-)!!!

Django doběhl v čase 2:59:05, tentokrát měl všelijaké PROBLÉMY on. Také zřejmě utrpělo jeho ego. Já mu ale děkuji, že mě větší půlku cesty doprovázel a nechal mě aspoň jednou z naší rodiny vyhrát! A taky ho obdivuji, že běžel v podstatě bez tréninku. No, pěkný den to byl. Už teď se těším na další ročník.

Deni vyhrála mezi ženami maraton! Skvělé, Deni! A ostatní si vedli také výborně:

Půlmaraton:
37. Rudolf Munk              02:01:37
100. Robert Hegedüs     02:15:45
196. Robert Wágner       02:33:50
289. Nikola Janková        02:53:31
311. Dalibor Janko           02:59:05
Maraton:
19. Denisa Krejčiříková  04:07:40
63. Jan Stoszek                 04:37:30
168. Petra Schwarzová  05:27:42
216. Petr Beremlijski      05:53:02
258. Lenka Wágnerová 06:23:21

12 komentářů:

  1. Díky Niki za prima reportáž, krásně jsi to zapsala, já jsem o tom uvažoval, ale nebyl čas a navíc to byl pro mě trpký závod. Výkony Vás půlkařů jsou solidní a tobě gratuluji k vylepšení osobáku.
    Jinak já jsem měl v plánu držet se Denči až na Praděd, ale začaly mi potíže již v okolí Klínovce, postupně jsem ztrácel tempo a posledních 10 km jsem si protrpěl v bolestech. Ale na Jeseničák určitě nezanevřu, stále je to pro mě nejkrásnější horský maraton v zemi.
    Stoša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme běželi kolem Klínovce?

      Vymazat
    2. Ano, Velký Klínovec 1164 m.n.m.

      Vymazat
    3. Tak je to jasné, kde se stala chyba, Berďa nestudoval trať! :D

      Vymazat
  2. Souhlas se Stosou - moc pekny zavod! Jsem rad, ze mi to na nej konecne vyslo. Vsem doporucuji! ;)
    BOBika

    OdpovědětVymazat
  3. Gratuluji k porazce muze i pokoreni osobaku Nikolko! A Deni obrovska poklona za vykon!

    OdpovědětVymazat
  4. Gratuluji k porazce muze i pokoreni osobaku Nikolko! A Deni obrovska poklona za vykon!

    OdpovědětVymazat
  5. Pěkně jsi to napsala, Niki. :-) Ale porazit muže. :-D Nepřehnala jsi to? :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Niky ono se to může zdát zprvu jako slast, porazit muže, ale z hlediska dlouhodobé rodinné pohody, ti dojde jak fatální chybu jsi udělala :D. Houbaře jsem nestihl, zato elité závod ano. A proč jsi Stošo neběžel s Deni? :D

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem s Deni jako běžel, povídali jsme si a tak a pak najednou se ohlásilo mé stáří, Deniska mi ucukla, pak i úplně utekla, vůbec nepočkala, na občerstvovačkách jsem ji hledal a nikde nic, až při seběhu z Pradědu mě s úsměvem minula a věnovala se mladším borcům. Takže tak jsem jako dopadl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tak asi podobně jsem běžel s Petrou. :-D Naposledy jsem ji viděl pod Pradědem. Pak až v cíli. :-D

      Vymazat
  8. Niki paráda 😁 No nemůžou ti chlapi být furt lepší,že?...Za rok zase🏃

    OdpovědětVymazat